Jít za světlem?
Oči Tvé zdají se tak temné..
Možná kvůli té tmě černé,
která nás zde obklopuje.
Ale možná také ne.
To Tys dostal mě až sem,
to Tys způsobil má zranění..
Ale stalo se tak přeci jen
i díky mému přičinění.
Mé srdce krvácí,
líce mi hoří,
vzpomínky na vše pomalu se vrací.
Co stalo se, já vzpomínám
a v duši své při tom umírám..
Sleduješ mé trápení,
chvěji se a pláči,
tak měj se mnou chvíli strpení,
otřu si oči.
Vzpomínám však dál,
na onu noc osudnou,
přijít tam si se bál,
nechtěl si být se mnou.
Ano, já vím,
chybu udělala jsem,
ale poprosit snad ještě smím
o trochu odpuštění.
Ne, počkej!
Své rozhodnutí ještě změním!
Nebudu tě o odpuštění prosit,
mám totiž takový zvláštní pocit,
že něco mi uteklo.
Ano, vzpomínám znovu..
Tohle nebylo všecko..
Ach, tenkrát na tom lovu..
Matně však vzpomínám,
pak něco se děje..
Do mdlob znenadále upadám,
někdo krutý se mi směje.
V dáli slyším smích temný,
vše se kolem chvěje.
Mé tělo střetlo se s zemí chladnou,
mé rty a duše vadnou..
Co přijde dál,
jen marně čekám.
Ne, marně snad ne,
dočkám se..
Mé tělo nehybné na zemi leží,
nevím, zda-li ke mně on běží.
Čekám na onu chvíli..
Však co nevidím, světlo!
Snad tohle nezdá se mi,
musím tam jít, hlavou mi blesklo,
vstala jsem jen velmi těžce,
ochablá téměř k smrti,
nepůjde to lehce,
to už teď vím..
Přes kameny a ostré hroty,
pomalu dobývám se blíž.
Nevím kam, víš to ty?
Nevíš..
Snad dozvím se tam
to co žádám.
Co stalo se a proč?
Tuto otázku si pokládám
a doufajíc v nalezení odpovědi
pokračuji dál..
Blíž je světlo,
vkráčím tam,
z nebe se něco sneslo,
je to hrůzný hlavolam..
Mám cíl, který splním!
Tato věta projela mi hlavou
jako ostře osvětlený blesk.
Jaký cíl? Já to vím!
Musím dál, vzpomínat budu
a pravdu uvidím.
Přejdu stříbrnou vodu
v jezero proměněnou
a spatřím..
Vše se vrací,
všechno vidím,
ale mně to nestačí,
chci znát vše.
Pokračuj tedy,
slyším čísi hlas.
Půjdu tudy.
A slyším ho zas..
Jdu a zřím..
Bitva krutá,
před očima ji vidím.
Válka pravěká,
do hluboké historie se vracím.
Nechci však znát úplně vše,
v tu chvíli si uvědomím,
v čase postupuji zpátky,
z té pravěké války.
Zřím sebe v hábitu vyšívaném,
možná zlatem, možná stříbrem,
děsivými zbraněmi vyzbrojená,
do války byla jsem připravená.
Najednou jsem se zastavila,
nadechla a vydechla..
Vykročila v osudový den.
To jsem ale ještě nevěděla.
Časem posunula jsem se
a krvavou bitvu vidím.
Armáda z netvorů
se zlým čarodějem v čele,
kterého nic nezastaví..
Proti mně jediné?!
Cožpak "ona" se nebojí?
ptám se sebe v duchu,
je sice v plné zbroji,
ale jich není jen trochu.
"Ona" to ví..
"Ona" se nebojí..
"Ona" nezná strach,
nebo snad na sobě znát ho nenechá..
Nechci to vědět,
ale musím.
Zbraně se střetly,
děsivé rány zazněly,
výkřiky, krev,
nenávist a hněv..
To vše je cítit z této bitvy.
Kdo zvítězí a kdo bude poražený?
Skončí toto ještě dnes?
Je tenhle boj vyvážený?
Ne, je to děs!
Noční můra!
Kam spravedlnost se ztratila?
Jak mohla jsem se do tohoto boje vydat,
sama, sama, SAMA??
Byla jsem cvok či blázen..
Říkám si, přežiju to. Snad..
V davu není nic vidět,
jen slyšet..
Slunce vychází, kdo zvítězí?
Najednou obrovský stín se objeví
a je slyšet hrozivý řev.
Co je to? Zdráhám se dál jít..
Všude nenávist a krev,
však musím to zřít..
Slunce stoupá a stín se blíží,
proti slunci rychle letí,
co je to, kdo ví?
Vojáci otáčí se k žhnoucí záplavě světla,
tím však dali mi šanci
jejich život si vzít..
Ale není to všechno, není..
Stín je zde! Už ho vidím..
Obrovský ještěr, hbitá křídla,
dlouhý krk a bodce na něm.
Co jsem to jen zahlédla?
Je to snad drak?
Obrovský stříbrný drak.
Komu pomůže a co chce dělat?
Najednou plameny, oheň, hořící neštěstí..
Armáda upadá, kdo vítězí?
Víc než půlka armády pryč jest,
byla to válka nebo jen lest?
Byla to válka, moje druhé já zuří,
všude leží poražení netvoři..
Zbývá jen ten hlavní.
Kdo z koho?
Obrovskou výhodu teď mám,
drak na mé straně je,
proč ale nic nedělám,
jen stojím, chvěji se a zhluboka dýchám?
Vím již..Je to On!
On je můj nepřítel?
Takhle On to chtěl?
Tomu nevěřím..
Sundá si kápi a do očí mu vidím.
Jsou prázdné, bez citu a ponížení..
Napřahá ruku s mečem,
chystá se k ráně..
Já jen stojím a nic.
Proč? Vyhrála jsem marně?
Však drak jediným pohybem
zachrání mě od jisté smrti.
Ocasem vyrazí mu meč z ruky.
Dobrá, už vzpomínám,
o jeho srdce stála jsem,
On však bez citu tam stál.
Chladný výraz, oči temné..
Najednou všude tma,
co se to děje?
Vidím se, jsem mimo..
Nic si nepamatuji,
dračí řev ozval se
a já se jen chvěji..
Běžím k sobě, není to však platné,
co čekala jsem, stalo se,
bez dalších sil padám do bezvědomí...
Vše zpomaleně vidím.
A divit se teď nestačím.
to On běží teď ke mně
a před chladnou zemí mě zachrání.
Chytil mě a opatrně položil,
co teď?
Drak zpovzdálí naříká,
chabne stejně jako já,
cítím blízkou smrt.
Doběhnu k nim
a snad pro toho draka,
sama sebe zachráním.
Ukleknu před sebe,
On zvedne svůj pohled
a že mě vidí, vím.
Zachránit se snažím hned,
pohled svůj na sebe sklopím
a ruku na srdce si přiložím.
Bílé světlo protne temnou krajinu,
zlý smích ozývá se z dálky..
Mé duše spojí se v jednu
a já.. procitám!
Co však bude dál?
To teď už nepovím Vám.
Oči Tvé zdají se tak temné..
Možná kvůli té tmě černé,
která nás zde obklopuje.
Ale možná také ne.
To Tys dostal mě až sem,
to Tys způsobil má zranění..
Ale stalo se tak přeci jen
i díky mému přičinění.
Mé srdce krvácí,
líce mi hoří,
vzpomínky na vše pomalu se vrací.
Co stalo se, já vzpomínám
a v duši své při tom umírám..
Sleduješ mé trápení,
chvěji se a pláči,
tak měj se mnou chvíli strpení,
otřu si oči.
Vzpomínám však dál,
na onu noc osudnou,
přijít tam si se bál,
nechtěl si být se mnou.
Ano, já vím,
chybu udělala jsem,
ale poprosit snad ještě smím
o trochu odpuštění.
Ne, počkej!
Své rozhodnutí ještě změním!
Nebudu tě o odpuštění prosit,
mám totiž takový zvláštní pocit,
že něco mi uteklo.
Ano, vzpomínám znovu..
Tohle nebylo všecko..
Ach, tenkrát na tom lovu..
Matně však vzpomínám,
pak něco se děje..
Do mdlob znenadále upadám,
někdo krutý se mi směje.
V dáli slyším smích temný,
vše se kolem chvěje.
Mé tělo střetlo se s zemí chladnou,
mé rty a duše vadnou..
Co přijde dál,
jen marně čekám.
Ne, marně snad ne,
dočkám se..
Mé tělo nehybné na zemi leží,
nevím, zda-li ke mně on běží.
Čekám na onu chvíli..
Však co nevidím, světlo!
Snad tohle nezdá se mi,
musím tam jít, hlavou mi blesklo,
vstala jsem jen velmi těžce,
ochablá téměř k smrti,
nepůjde to lehce,
to už teď vím..
Přes kameny a ostré hroty,
pomalu dobývám se blíž.
Nevím kam, víš to ty?
Nevíš..
Snad dozvím se tam
to co žádám.
Co stalo se a proč?
Tuto otázku si pokládám
a doufajíc v nalezení odpovědi
pokračuji dál..
Blíž je světlo,
vkráčím tam,
z nebe se něco sneslo,
je to hrůzný hlavolam..
Mám cíl, který splním!
Tato věta projela mi hlavou
jako ostře osvětlený blesk.
Jaký cíl? Já to vím!
Musím dál, vzpomínat budu
a pravdu uvidím.
Přejdu stříbrnou vodu
v jezero proměněnou
a spatřím..
Vše se vrací,
všechno vidím,
ale mně to nestačí,
chci znát vše.
Pokračuj tedy,
slyším čísi hlas.
Půjdu tudy.
A slyším ho zas..
Jdu a zřím..
Bitva krutá,
před očima ji vidím.
Válka pravěká,
do hluboké historie se vracím.
Nechci však znát úplně vše,
v tu chvíli si uvědomím,
v čase postupuji zpátky,
z té pravěké války.
Zřím sebe v hábitu vyšívaném,
možná zlatem, možná stříbrem,
děsivými zbraněmi vyzbrojená,
do války byla jsem připravená.
Najednou jsem se zastavila,
nadechla a vydechla..
Vykročila v osudový den.
To jsem ale ještě nevěděla.
Časem posunula jsem se
a krvavou bitvu vidím.
Armáda z netvorů
se zlým čarodějem v čele,
kterého nic nezastaví..
Proti mně jediné?!
Cožpak "ona" se nebojí?
ptám se sebe v duchu,
je sice v plné zbroji,
ale jich není jen trochu.
"Ona" to ví..
"Ona" se nebojí..
"Ona" nezná strach,
nebo snad na sobě znát ho nenechá..
Nechci to vědět,
ale musím.
Zbraně se střetly,
děsivé rány zazněly,
výkřiky, krev,
nenávist a hněv..
To vše je cítit z této bitvy.
Kdo zvítězí a kdo bude poražený?
Skončí toto ještě dnes?
Je tenhle boj vyvážený?
Ne, je to děs!
Noční můra!
Kam spravedlnost se ztratila?
Jak mohla jsem se do tohoto boje vydat,
sama, sama, SAMA??
Byla jsem cvok či blázen..
Říkám si, přežiju to. Snad..
V davu není nic vidět,
jen slyšet..
Slunce vychází, kdo zvítězí?
Najednou obrovský stín se objeví
a je slyšet hrozivý řev.
Co je to? Zdráhám se dál jít..
Všude nenávist a krev,
však musím to zřít..
Slunce stoupá a stín se blíží,
proti slunci rychle letí,
co je to, kdo ví?
Vojáci otáčí se k žhnoucí záplavě světla,
tím však dali mi šanci
jejich život si vzít..
Ale není to všechno, není..
Stín je zde! Už ho vidím..
Obrovský ještěr, hbitá křídla,
dlouhý krk a bodce na něm.
Co jsem to jen zahlédla?
Je to snad drak?
Obrovský stříbrný drak.
Komu pomůže a co chce dělat?
Najednou plameny, oheň, hořící neštěstí..
Armáda upadá, kdo vítězí?
Víc než půlka armády pryč jest,
byla to válka nebo jen lest?
Byla to válka, moje druhé já zuří,
všude leží poražení netvoři..
Zbývá jen ten hlavní.
Kdo z koho?
Obrovskou výhodu teď mám,
drak na mé straně je,
proč ale nic nedělám,
jen stojím, chvěji se a zhluboka dýchám?
Vím již..Je to On!
On je můj nepřítel?
Takhle On to chtěl?
Tomu nevěřím..
Sundá si kápi a do očí mu vidím.
Jsou prázdné, bez citu a ponížení..
Napřahá ruku s mečem,
chystá se k ráně..
Já jen stojím a nic.
Proč? Vyhrála jsem marně?
Však drak jediným pohybem
zachrání mě od jisté smrti.
Ocasem vyrazí mu meč z ruky.
Dobrá, už vzpomínám,
o jeho srdce stála jsem,
On však bez citu tam stál.
Chladný výraz, oči temné..
Najednou všude tma,
co se to děje?
Vidím se, jsem mimo..
Nic si nepamatuji,
dračí řev ozval se
a já se jen chvěji..
Běžím k sobě, není to však platné,
co čekala jsem, stalo se,
bez dalších sil padám do bezvědomí...
Vše zpomaleně vidím.
A divit se teď nestačím.
to On běží teď ke mně
a před chladnou zemí mě zachrání.
Chytil mě a opatrně položil,
co teď?
Drak zpovzdálí naříká,
chabne stejně jako já,
cítím blízkou smrt.
Doběhnu k nim
a snad pro toho draka,
sama sebe zachráním.
Ukleknu před sebe,
On zvedne svůj pohled
a že mě vidí, vím.
Zachránit se snažím hned,
pohled svůj na sebe sklopím
a ruku na srdce si přiložím.
Bílé světlo protne temnou krajinu,
zlý smích ozývá se z dálky..
Mé duše spojí se v jednu
a já.. procitám!
Co však bude dál?
To teď už nepovím Vám.
Autor: Já, Hanka Chlumcová
dne: 8.6.2008
přibližně 22:00 hod :)
jak?
(minst, 1. 10. 2011 15:53)