Pád do temnot

Ten den Senna v práci nedokázala myslet na nic jiného, než na svůj velmi reálný sen. Že by to přece jen nebyl sen? Něco takového Senna nikdy nezažila, a byla by nerada, pokud by se něco takového opakovalo. Celou dobu, co psala dokumenty na počítači v kanceláři, myslela jen na tu krev, kterou viděla na své tváři. Ten obraz ji skutečně vyděsil. A hlavou jí teď probíhají myšlenky, jako třeba, co se stane dál? Co když to nebyl sen, ale někdo ji doopravdy sleduje a chce zničit její život? Ano, to by bylo typické pro jejího bývalého přítele Marka. Ale s ním už není hodně dlouho. Proč by se jí snažil zničit život až teď, po 3 měsících od rozchodu? Copak ji tolik nenávidí? Jenže.. Markovi se tajemný muž vůbec nepodobal. Tak kdo to mohl být? A co po ní vlastně chtěl? Chtěl ji jen vystrašit, nebo to měla být výhružka? Začátek nějakého strašného osudu? Senna na osud nikdy nevěřila. Věřila, že si kždý svůj život řídí sám. Ale tohle její názor změnilo. Asi má každý svůj osud předepsaný životem. Ale jak to jen změnit? Co když má životem předepsanou smrt? A co když ještě zemřít nechce? Co má tedy dělat? A při každé otázce ji napadá jen jediná osoba, která jí dokáže pomoci.. Osoba, které vždy nevěřila. Ale teď je ona jediná. Je to věštkyně. A tak se Senna rozhodne, že za věštkyní po práci zajde a zeptá se jí, co si myslí o podivném muži. A proč ji tak vystrašil. Pak také nepochopila, proč použil svou krev. Proč se sám zranil jen proto, aby ji zastrašil? To jí přijde nepochopitelné.. Vypadá to skoro jako na nějakého satanistu.. Ale tahle myšlenka je přeci směšná.. Počká, až co jí poradí věštkyně... Ta toho bude určitě vědět víc.
Jenže když jsem stála u věštkyně, zistila jsem, že tu dohoním nejdříve zítra ráno... Pak to tedy musím vydržet...